Šestnácté poschodí

Když se to tak vezme, pro domácí porod to vážně nebylo nejvhodnější místo. Mari bydlela v šestnáctém poschodí sídlištního věžáku, který sotva platil za dobrou adresu. Co se týče samotné Mari, jako kuřačka s nadváhou a svobodná matka se dvěma malými dětmi, které se proháněly po bytě byla jen stěží ideální adeptkou pro domácí porod.

Mari však byla neoblomná, do porodnice prý nepůjde, protože nemocnice nesnáší. A taky nechtěla pryč od dětí. Místní porodní asistentky její žádost zaskočila. „Co když se porouchá výtah? A jak ji dostaneme do sanitky?“ Já jsem to ale viděla jako reálnou možnost. Ostatní porodní asistentky navíc neměly dobrý pocit z toho, že by v hluboké noci byly u porodu samy. Já jsem však byla toho názoru, že Mari má stejné právo porodit své dítě doma jako kdokoli jiný. A když se ujišťovala: „Nebudete mě přesvědčovat, že to doma nejde, viďte že ne?“, zaslechla jsem hlas zatlačený do koutka zástupem autorit, které jí celý život nařizovaly, co má dělat. „To víte, že nebudu.“ Bylo rozhodnuto a Mari se dočkala domácího porodu. „Tím porodem se můj život úplně změnil“, svěřila se mi později. Naprosto jsem ji chápala. Ne snad, že by ten porod sám o sobě byl kdovíjak úžasný, ale proto, že poprvé v životě se Mari dokázala rozhodnout v důležité věci sama za sebe. Ten okamžik byl pro ni zásadním bodem obratu.

Témata:

Pocit úspěchu – „velký den“ rodičky by měl být pozitivním zážitkem pro všechny

Podpůrná síť – spolupráce s doprovodem rodičky nemusí být problém

Minimalizace rizik – vyhodnocování rizik nebere v potaz individuální okolnosti

Solidarita – proč je třeba, abychom spolupracovaly a podporovaly se navzájem

Domácí porod je bezpečný – ženy volí domácí porod z nejrůznějších důvodů, včetně bezpečí