Když to nejde napoprvé

Měla jsem v péči jednu ženu, říkejme jí třeba Marie, která čekala své první miminko. Docházela jsem k ní od samého počátku těhotenství.

Když ale začal samotný porod, nebyla jsem ní. Službu jsem nastoupila, když už byla plně otevřená a připravená porodit. Navzdory pobídkám k tlačení se ale nic nedělo. Rodička už byla velmi unavená a stoupal jí krevní tlak. Krátce po mém příchodu se na ni podíval porodník a navrhl podání oxytocinu. Já jsem však věděla, že nám zbývá několik možností, které jsme zatím nevyzkoušeli a vymohla si ještě nějaký čas. „Dobře, máte půl hodiny. Jestli do té doby neporodí, budeme to muset vzít do svých rukou!“ Přestože Marie byla na pokraji vyčerpání, byla jsem přesvědčená, že je ještě možnost, aby porodila normálně. Už jsme se docela dobře znaly, a tak byla ochotná důvěřovat mi, když jsem ji poprosila, aby si klekla na všechny čtyři. Po několika minutách však bylo zjevné, že to nikam nevede. „Tak to zkusíme ve dřepu.“ Taky nic. Rodička už byla celá zrudlá námahou a téměř hotová to vzdát. „Zvládla byste ještě jeden pokus?“ „Tak dobře.“ Pomohla jsem jí vstát a po několika málo minutách mi děťátko doslova vypadlo do náručí.

Témata:

Navazování vztahů – jak si vytvořit dobrý vztah s klientkou

Důvěra – sebedůvěra je klíčem k normálnímu porodu

Jednání s kolegy(němi) – získávejte si přátele a ovlivňujte okolí

Aktivní vypuzovací fáze – ať rodička netlačí, dokud to k tomu není

Porodní polohy – proč se snažit, aby rodička neležela na zádech